Projekt Monte di Luce představuje komplexní vzorník technologických možností ofsetového tisku, který propojuje kvalitní tiskovou produkci s praktickým vzděláváním. Vzniká jako společný projekt ateliéru Grafický design a vizuální komunikace pražské UMPRUM, italské papírny Cartiere del Garda, společnosti Europapier a Tiskárny Helbich. Výsledkem je publikace, která přehledně představuje klíčové technologické parametry ofsetového tisku a zároveň nabízí inspiraci pro práci s různými druhy papíru.
Hlavním cílem projektu je vytvořit didaktickou, funkční a vizuálně atraktivní příručku určenou studentům, začínajícím grafickým designérům, pracovníkům DTP studií i všem, kteří se podílejí na přípravě tiskovin. Vzorník slouží jako praktický manuál, který pomáhá správně připravit tisková data, upozorňuje na nejčastější chyby při předtiskové přípravě a ukazuje možnosti jejich řešení. Současně představuje vybrané portfolio papírů Garda a jejich využití v kombinaci s různými tiskovými technologiemi.
Publikace je zpracována ve třech jazykových mutacích – v češtině, angličtině a italštině – a oslovuje nejen české, ale i zahraniční uživatele. Díky propojení odborného obsahu, kvalitního tisku a promyšleného grafického zpracování se stává užitečným studijním i profesním materiálem, který přispívá ke zkvalitnění přípravy a realizace tiskovin.
16 důležitých technologických parametrů ofsetového tisku
Konvenční ofset dostačuje na reprodukci většiny tiskovin. Některé obrazové publikace, umělecké monografie nebo některé časopisy využívají UV tisk, jehož předností je sytější reprodukce barev. Ta je dána tím, že barvy jsou vytvrzeny pomocí UV záření a nikoli absorpcí a oxidací jako u konvenčního tisku. Jistou nevýhodou je, že potištěná plocha, zejména u nenatíraných papírů, působí výrazně lesklejším dojmem oproti nepotištěné.
Tisk barevných a šedých škál ukazuje, jak se jednotlivé tónové hodnoty chovají na konkrétním papíře. Pomáhá odhalit, kde se jemné odstíny slévají, a rozhodnout, jak s nimi pracovat už při přípravě dat.
Ofset převádí tóny na rastrové body. Hustota rastru (lpi) a jeho typ – amplitudově nebo frekvenčně modulovaný – ovlivňují ostrost detailu, plynulost přechodů i to, jak obraz působí na natíraném a nenatíraném papíře.
Obraz, který působí dobře v malém náhledu, se může ve velkém formátu rozpadat – a naopak. Vzorník ukazuje, jak rozlišení podkladů a rastr ovlivňují dojem z celku i čitelnost nejmenších detailů.
Tiskové barvy se na stroji nikdy nesesadí úplně přesně. Správně nastavený přetisk, vykrojení a přesahy zabrání bílým mezerám mezi barevnými plochami a nechtěným barevným lemům.
Samotná černá (K) působí na velkých plochách mdle. Podložená černá kombinuje K s dalšími procesními barvami a dává hlubší a sytější výsledek – je ale potřeba hlídat celkové krytí barvou.
Příliš tenké linky se v tisku mohou přerušovat nebo úplně zmizet, zvlášť pokud jsou složené z více barev nebo vykrojené z tmavé plochy. Vzorník ukazuje bezpečné minimální tloušťky.
Malé písmo, zejména s tenkými tahy, vysázené negativně nebo složené z více barev, rychle ztrácí čitelnost. Vzorník ukazuje, jak malé písmo lze na daném papíře ještě spolehlivě vytisknout.
Přímé barvy se míchají předem a tisknou se samostatnou tiskovou barvou. Metalické přímé barvy obsahují kovové pigmenty, které dávají tiskovině lesk, jehož procesní barvy nedosáhnou; fluorescenční barvy září intenzivněji a přidávají výrazný akcent. Jejich výsledný efekt závisí na povrchu papíru a na obrazovce ho věrně zobrazit nelze, proto je dobré vidět je vytištěné.
Černobílou fotografii lze tisknout jednou barvou, ale duplex, triplex nebo tisk kombinací černé a šedých přímých barev nabízí větší tonální rozsah a hlubší stíny.
Na okrajích tónové škály se rozdíly mezi odstíny ztrácejí – světlá místa se vytrácejí do papíru a tmavá se slévají. Vzorník ukazuje, kde tyto hranice u jednotlivých papírů leží.
Stejná fotografie může na různých papírech a při různých technologiích tisku vypadat velmi odlišně. Vzorník porovnává, jak se mění sytost, kontrast a podání barev.
Velké plochy světlých odstínů jsou v ofsetu náročné: drobné výkyvy v nánosu barvy a rastr jsou na nich dobře vidět. Pomoci může přímá barva nebo úprava tónových hodnot.
Rastrové body se při tisku roztékají a zvětšují, takže obraz tmavne. Nárůst je výraznější na nenatíraných papírech a je potřeba s ním počítat už při přípravě dat.
ICC profil popisuje, jak se barvy chovají na konkrétním papíře a stroji. Správně zvolený profil pro natírané nebo nenatírané papíry zajistí, že výsledek bude odpovídat očekávání.
Moiré je nežádoucí vzor, který vzniká překrytím rastrů pod nevhodnými úhly nebo při tisku motivů s pravidelnou strukturou, například textilií. Lze mu předejít volbou úhlů rastru nebo frekvenčně modulovaným rastrem.
Konvenční ofset dostačuje na reprodukci většiny tiskovin. Některé obrazové publikace, umělecké monografie nebo některé časopisy využívají UV tisk, jehož předností je sytější reprodukce barev. Ta je dána tím, že barvy jsou vytvrzeny pomocí UV záření a nikoli absorpcí a oxidací jako u konvenčního tisku. Jistou nevýhodou je, že potištěná plocha, zejména u nenatíraných papírů, působí výrazně lesklejším dojmem oproti nepotištěné.
Tisk barevných a šedých škál ukazuje, jak se jednotlivé tónové hodnoty chovají na konkrétním papíře. Pomáhá odhalit, kde se jemné odstíny slévají, a rozhodnout, jak s nimi pracovat už při přípravě dat.
Ofset převádí tóny na rastrové body. Hustota rastru (lpi) a jeho typ – amplitudově nebo frekvenčně modulovaný – ovlivňují ostrost detailu, plynulost přechodů i to, jak obraz působí na natíraném a nenatíraném papíře.
Obraz, který působí dobře v malém náhledu, se může ve velkém formátu rozpadat – a naopak. Vzorník ukazuje, jak rozlišení podkladů a rastr ovlivňují dojem z celku i čitelnost nejmenších detailů.
Tiskové barvy se na stroji nikdy nesesadí úplně přesně. Správně nastavený přetisk, vykrojení a přesahy zabrání bílým mezerám mezi barevnými plochami a nechtěným barevným lemům.
Samotná černá (K) působí na velkých plochách mdle. Podložená černá kombinuje K s dalšími procesními barvami a dává hlubší a sytější výsledek – je ale potřeba hlídat celkové krytí barvou.
Příliš tenké linky se v tisku mohou přerušovat nebo úplně zmizet, zvlášť pokud jsou složené z více barev nebo vykrojené z tmavé plochy. Vzorník ukazuje bezpečné minimální tloušťky.
Malé písmo, zejména s tenkými tahy, vysázené negativně nebo složené z více barev, rychle ztrácí čitelnost. Vzorník ukazuje, jak malé písmo lze na daném papíře ještě spolehlivě vytisknout.
Přímé barvy se míchají předem a tisknou se samostatnou tiskovou barvou. Metalické přímé barvy obsahují kovové pigmenty, které dávají tiskovině lesk, jehož procesní barvy nedosáhnou; fluorescenční barvy září intenzivněji a přidávají výrazný akcent. Jejich výsledný efekt závisí na povrchu papíru a na obrazovce ho věrně zobrazit nelze, proto je dobré vidět je vytištěné.
Černobílou fotografii lze tisknout jednou barvou, ale duplex, triplex nebo tisk kombinací černé a šedých přímých barev nabízí větší tonální rozsah a hlubší stíny.
Na okrajích tónové škály se rozdíly mezi odstíny ztrácejí – světlá místa se vytrácejí do papíru a tmavá se slévají. Vzorník ukazuje, kde tyto hranice u jednotlivých papírů leží.
Stejná fotografie může na různých papírech a při různých technologiích tisku vypadat velmi odlišně. Vzorník porovnává, jak se mění sytost, kontrast a podání barev.
Velké plochy světlých odstínů jsou v ofsetu náročné: drobné výkyvy v nánosu barvy a rastr jsou na nich dobře vidět. Pomoci může přímá barva nebo úprava tónových hodnot.
Rastrové body se při tisku roztékají a zvětšují, takže obraz tmavne. Nárůst je výraznější na nenatíraných papírech a je potřeba s ním počítat už při přípravě dat.
ICC profil popisuje, jak se barvy chovají na konkrétním papíře a stroji. Správně zvolený profil pro natírané nebo nenatírané papíry zajistí, že výsledek bude odpovídat očekávání.
Moiré je nežádoucí vzor, který vzniká překrytím rastrů pod nevhodnými úhly nebo při tisku motivů s pravidelnou strukturou, například textilií. Lze mu předejít volbou úhlů rastru nebo frekvenčně modulovaným rastrem.