
Projekt Monte di Luce představuje komplexní vzorník technologických možností ofsetového tisku, který propojuje kvalitní tiskovou produkci s praktickým vzděláváním. Vzniká jako společný projekt ateliéru Grafický design a vizuální komunikace pražské UMPRUM, italské papírny Cartiere del Garda, společnosti Europapier a Tiskárny Helbich. Výsledkem je publikace, která přehledně představuje klíčové technologické parametry ofsetového tisku a zároveň nabízí inspiraci pro práci s různými druhy papíru.
Hlavním cílem projektu je vytvořit didaktickou, funkční a vizuálně atraktivní příručku určenou studentům, začínajícím grafickým designérům, pracovníkům DTP studií i všem, kteří se podílejí na přípravě tiskovin. Vzorník slouží jako praktický manuál, který pomáhá správně připravit tisková data, upozorňuje na nejčastější chyby při předtiskové přípravě a ukazuje možnosti jejich řešení. Současně představuje vybrané portfolio papírů Garda a jejich využití v kombinaci s různými tiskovými technologiemi.
Publikace je zpracována ve třech jazykových mutacích – v češtině, angličtině a italštině – a oslovuje nejen české, ale i zahraniční uživatele. Díky propojení odborného obsahu, kvalitního tisku a promyšleného grafického zpracování se stává užitečným studijním i profesním materiálem, který přispívá ke zkvalitnění přípravy a realizace tiskovin.
16 důležitých technologických parametrů ofsetového tisku
Konvenční ofset dostačuje na reprodukci většiny tiskovin. Některé obrazové publikace, umělecké monografie nebo některé časopisy využívají UV tisk, jehož předností je sytější reprodukce barev. Ta je dána tím, že barvy jsou vytvrzeny pomocí UV záření a nikoli absorpcí a oxidací jako u konvenčního tisku. Jistou nevýhodou je, že potištěná plocha, zejména u nenatíraných papírů, působí výrazně lesklejším dojmem oproti nepotištěné.
V některých případech se barvy zadávají pomocí percentuálních hodnot CMYK, černé nebo přímé barvy bez ohledu na použitý papír. Toto je typické např. pro reprodukci logotypů nebo elementů vizuálního stylu, kdy je třeba dodržet např. složení červené jako 100 % purpurové a 100 % žluté i přesto, že na různých materiálech budou reprodukované barvy odlišné. Vnímání barev výrazně ovlivňují jejich okolí, proto je třeba při volbě odstínu zakrývat ostatní políčka.
Běžné ofsetem tištěné tiskoviny používají při reprodukci barevných a monochromatických předloh autotypický rastr s hustotou mezi 150 a 200 linkami na palec. Nižší hustota se používá např. u rotačního tisku na novinový papír, při sítotisku nebo z estetických důvodů. Alternativně lze použít stochastický rastr, který může být vhodnější pro fotografie nebo umělecká díla, neboť dokáže lépe reprodukovat pastelové tóny a zároveň neobsahuje viditelný tiskový rastr, zároveň je ale ekonomicky náročnější.
Srovnání reprodukce obrazu a výrazně zvětšeného detailu odhaluje limity ofsetového tisku. Zatímco ve výřezu jsou patrné detaily i ve velmi tmavých místech, identická část obrazu v rámci zmenšeného celku může působit jen jako tmavá plocha bez jakékoli kresby. Je to dáno souhrou několika faktorů: samotným zmenšením obrazu, tiskovým rastrem, nárůstem tiskového bodu, i pozorovací vzdáleností.
Barevné objekty na stránce mohou přetiskovat objekty v pozadí, nebo může dojít k soutisku, kdy je ve spodním objektu vykrojený tvar vrchního objektu. Ve výchozím nastavení grafických aplikací objekty ve 100% černé barvě přetiskují objekty v pozadí. Standardní ofsetové barvy jsou transparentní, světlé odstíny proto při přetisku zanikají. Metalické barvy mohou naopak vytvářet zajímavé efekty. O kompenzaci drobných nepřesností při soutisku barev se stará tzv. trapping, se kterým pomůže každá profesionální tiskárna.
Není černá jako černá. Při přípravě souborů pro ofsetový tisk dochází k převedení nejtmavší černé barvy RGB (0/0/0) na jednotlivé výtažkové barvy CMYK v závislosti na použitém barvovém profilu, který zároveň určuje maximální součet tiskových barev, který je u ofsetového tisku zhruba mezi 240–320 % v závislosti na použitém papíru. Pro černé plochy je možné použít 100% černou, mnozí designéři ale preferují sytou černou, jejíž složení se liší dle preferencí tvůrce.
Ofsetový tisk dokáže reprodukovat i velmi tenké linky, ale pouze pokud jsou tištěné 100% odstíny použitých barev. Linky složené z většího počtu barev a linky světlé se mohou ztrácet, nebo vytvářet dojem různé tloušťky, a to vlivem použitého rastru a jeho úhlu vůči lince. Za relativně bezpečné hodnoty lze brát tloušťku linek 0,1 bodu u 100% odstínů a 0,5 bodu u ostatních barev.
Velikost písma je klíčová pro pohodlné čtení. Příliš malé písmo může od čtení odradit velkou část čtenářů, příliš velké písmo zase může působit jako určené dětem. Velikost písma určuje charakter i velikost tiskoviny, přičemž vždy je nutné zohlednit typ čtenáře a také optimální počet znaků na řádek, za optimální je považována hodnota 66 včetně mezer, ale pohodlně se čte text, jehož řádky mají mezi 45 až 75 znaky. Každé písmo má trochu jiný charakter i optickou velikost, proto je třeba k volbě konkrétní velikosti přistupovat individuálně.
Metalické barvy se v ofsetovém tisku používají pro charakteristický optický efekt, který je dosažen obsahem kovových částeček v pigmentu. Metalické barvy jsou výrazně méně transparentní než barvy CMYK, proto je třeba při jejich používání pečlivě zvážit, kdy má dojít k přetisku a kdy k vykrojení a jaká hodnota odstínu se použije. Metalické barvy nejlépe obstojí na natíraných papírech; na savých materiálech se výrazně ztrácí kovový efekt. Metalické barvy lze použít i v rámci reprodukce monochromatických nebo barevných obrazů nebo ve formě duplexu.
Černobílé obrazy mohou být reprodukovány 100% černou, nebo konkrétní přímou barvou. Černobílé fotky ve stupních šedi ovšem vypadají vedle barevných reprodukcí nekontrastně, nejtmavší černá působí spíše jako šedá. Proto se často obrazy ve stupních šedi reprodukují prostřednictvím všech kanálů CMYK. Jednou z možností je převod černobílého obrazu do RGB nebo CMYK, což ale může způsobit nežádoucí barevný nádech reprodukce. Další možností je převod do kvadruplexu, který je možné detailně vyladit na míru dané tiskovině.
Reprodukce velmi světlých a velmi tmavých obrazů vyžaduje mimořádnou pečlivost. Ofsetový tisk zvládne reprodukovat světlé odstíny s hodnotou 3 % i méně. Je třeba se vyvarovat toho, aby v reprodukovaných obrazech byly oblasti s nulovým pokrytím barvou, a to především na jejich hranách, neboť v těchto místech mohou vznikat nežádoucí vizuální efekty. Podobně je třeba počítat s tím, že tmavé části obrazu odpovídající zhruba 95% černé barvě a více, splynou v černou plochu. Má-li v tmavé ploše zůstat kresba, je nutné velmi tmavé barvy o něco zesvětlit, aby vynikly na černém pozadí.
Forma reprodukce zásadně ovlivňuje způsob, jakým obraz vnímáme. Ani převod barevného obrazu do stupňů šedi není bezproblémový, je třeba vyladit převod jednotlivých barevných složek tak, aby se z oblohy nevytratily mraky, aby obličeje nebyly příliš tmavé nebo aby nesplývaly jednotlivé barvy oblečení v jednolitou šedou plochu. Reprodukce obrazů ve stupních šedi pomocí světlých přímých barev vyžaduje větší kontrast obrazu pro zachování zřetelnosti detailů. Zajímavou formu představuje také duplex, který umožňuje tvůrčím způsobem pracovat s nastavením křivek.
Technologie CMYK není ideální pro tisk pastelových barev. Velmi světlé a zároveň saturované barvy lze docílit pouze použitím jedné či dvou barev CMYK, výsledná škála je tak poměrně omezená. Barvy složené ze tří a více barev mají tendenci působit šedým dojmem. Špičkové stroje dokáží reprodukovat i barvy již od 1 %, nicméně je vhodné minimální hodnoty pokrytí konzultovat s tiskárnou.
Při tisku ofsetem dochází k tzv. nárůstu tiskového bodu, jednoduše řečeno ke ztmavení obrazu, zejména na nenatíraných savých materiálech. Aby k tomuto nežádoucímu ztmavení či zesvětlení černobílých reprodukcí nedocházelo, je třeba obrazy převést do profilu, který nejlépe odpovídá vlastnostem papíru. Pro natírané papíry je vhodnou volbou Dot Gain 15, pro nenatíraný ofsetový papír Dot Gain 20, pro novinový papír Dot Gain 25. Alternativně je možné použít černý kanál doporučeného profilu pro reprodukci výtažkovými barvami CMYK.
Na věrnost reprodukce má zásadní vliv ICC profil, který se stará o korektní převod RGB dat do režimu CMYK. Existují nejen univerzální standardizované profily, ale někteří výrobci papíru si vytvářejí vlastní ICC profily. Nelze jednoznačně říci, který přístup je vhodnější, porovnejte si sami vytištěné reprodukce a posuďte, která působí lépe.
Moiré je jev, který vzniká, když se v tisku na jednom místě potkají podobné textury, např. když přes sebe položíme šrafované obrázky s nepatrně odlišným úhlem šrafování. Moiré také vzniká při reprodukci naskenovaných předloh tištěných autotypickým rastrem, v tomto případě je nutné efekt odstranit použitím odpovídajících nástrojů v obrazovém editoru, přičemž lze využít jak tradiční postupy, tak nejnovější nástroje postavené na AI.
Konvenční ofset dostačuje na reprodukci většiny tiskovin. Některé obrazové publikace, umělecké monografie nebo některé časopisy využívají UV tisk, jehož předností je sytější reprodukce barev. Ta je dána tím, že barvy jsou vytvrzeny pomocí UV záření a nikoli absorpcí a oxidací jako u konvenčního tisku. Jistou nevýhodou je, že potištěná plocha, zejména u nenatíraných papírů, působí výrazně lesklejším dojmem oproti nepotištěné.
V některých případech se barvy zadávají pomocí percentuálních hodnot CMYK, černé nebo přímé barvy bez ohledu na použitý papír. Toto je typické např. pro reprodukci logotypů nebo elementů vizuálního stylu, kdy je třeba dodržet např. složení červené jako 100 % purpurové a 100 % žluté i přesto, že na různých materiálech budou reprodukované barvy odlišné. Vnímání barev výrazně ovlivňují jejich okolí, proto je třeba při volbě odstínu zakrývat ostatní políčka.
Běžné ofsetem tištěné tiskoviny používají při reprodukci barevných a monochromatických předloh autotypický rastr s hustotou mezi 150 a 200 linkami na palec. Nižší hustota se používá např. u rotačního tisku na novinový papír, při sítotisku nebo z estetických důvodů. Alternativně lze použít stochastický rastr, který může být vhodnější pro fotografie nebo umělecká díla, neboť dokáže lépe reprodukovat pastelové tóny a zároveň neobsahuje viditelný tiskový rastr, zároveň je ale ekonomicky náročnější.
Srovnání reprodukce obrazu a výrazně zvětšeného detailu odhaluje limity ofsetového tisku. Zatímco ve výřezu jsou patrné detaily i ve velmi tmavých místech, identická část obrazu v rámci zmenšeného celku může působit jen jako tmavá plocha bez jakékoli kresby. Je to dáno souhrou několika faktorů: samotným zmenšením obrazu, tiskovým rastrem, nárůstem tiskového bodu, i pozorovací vzdáleností.
Barevné objekty na stránce mohou přetiskovat objekty v pozadí, nebo může dojít k soutisku, kdy je ve spodním objektu vykrojený tvar vrchního objektu. Ve výchozím nastavení grafických aplikací objekty ve 100% černé barvě přetiskují objekty v pozadí. Standardní ofsetové barvy jsou transparentní, světlé odstíny proto při přetisku zanikají. Metalické barvy mohou naopak vytvářet zajímavé efekty. O kompenzaci drobných nepřesností při soutisku barev se stará tzv. trapping, se kterým pomůže každá profesionální tiskárna.
Není černá jako černá. Při přípravě souborů pro ofsetový tisk dochází k převedení nejtmavší černé barvy RGB (0/0/0) na jednotlivé výtažkové barvy CMYK v závislosti na použitém barvovém profilu, který zároveň určuje maximální součet tiskových barev, který je u ofsetového tisku zhruba mezi 240–320 % v závislosti na použitém papíru. Pro černé plochy je možné použít 100% černou, mnozí designéři ale preferují sytou černou, jejíž složení se liší dle preferencí tvůrce.
Ofsetový tisk dokáže reprodukovat i velmi tenké linky, ale pouze pokud jsou tištěné 100% odstíny použitých barev. Linky složené z většího počtu barev a linky světlé se mohou ztrácet, nebo vytvářet dojem různé tloušťky, a to vlivem použitého rastru a jeho úhlu vůči lince. Za relativně bezpečné hodnoty lze brát tloušťku linek 0,1 bodu u 100% odstínů a 0,5 bodu u ostatních barev.
Velikost písma je klíčová pro pohodlné čtení. Příliš malé písmo může od čtení odradit velkou část čtenářů, příliš velké písmo zase může působit jako určené dětem. Velikost písma určuje charakter i velikost tiskoviny, přičemž vždy je nutné zohlednit typ čtenáře a také optimální počet znaků na řádek, za optimální je považována hodnota 66 včetně mezer, ale pohodlně se čte text, jehož řádky mají mezi 45 až 75 znaky. Každé písmo má trochu jiný charakter i optickou velikost, proto je třeba k volbě konkrétní velikosti přistupovat individuálně.
Metalické barvy se v ofsetovém tisku používají pro charakteristický optický efekt, který je dosažen obsahem kovových částeček v pigmentu. Metalické barvy jsou výrazně méně transparentní než barvy CMYK, proto je třeba při jejich používání pečlivě zvážit, kdy má dojít k přetisku a kdy k vykrojení a jaká hodnota odstínu se použije. Metalické barvy nejlépe obstojí na natíraných papírech; na savých materiálech se výrazně ztrácí kovový efekt. Metalické barvy lze použít i v rámci reprodukce monochromatických nebo barevných obrazů nebo ve formě duplexu.
Černobílé obrazy mohou být reprodukovány 100% černou, nebo konkrétní přímou barvou. Černobílé fotky ve stupních šedi ovšem vypadají vedle barevných reprodukcí nekontrastně, nejtmavší černá působí spíše jako šedá. Proto se často obrazy ve stupních šedi reprodukují prostřednictvím všech kanálů CMYK. Jednou z možností je převod černobílého obrazu do RGB nebo CMYK, což ale může způsobit nežádoucí barevný nádech reprodukce. Další možností je převod do kvadruplexu, který je možné detailně vyladit na míru dané tiskovině.
Reprodukce velmi světlých a velmi tmavých obrazů vyžaduje mimořádnou pečlivost. Ofsetový tisk zvládne reprodukovat světlé odstíny s hodnotou 3 % i méně. Je třeba se vyvarovat toho, aby v reprodukovaných obrazech byly oblasti s nulovým pokrytím barvou, a to především na jejich hranách, neboť v těchto místech mohou vznikat nežádoucí vizuální efekty. Podobně je třeba počítat s tím, že tmavé části obrazu odpovídající zhruba 95% černé barvě a více, splynou v černou plochu. Má-li v tmavé ploše zůstat kresba, je nutné velmi tmavé barvy o něco zesvětlit, aby vynikly na černém pozadí.
Forma reprodukce zásadně ovlivňuje způsob, jakým obraz vnímáme. Ani převod barevného obrazu do stupňů šedi není bezproblémový, je třeba vyladit převod jednotlivých barevných složek tak, aby se z oblohy nevytratily mraky, aby obličeje nebyly příliš tmavé nebo aby nesplývaly jednotlivé barvy oblečení v jednolitou šedou plochu. Reprodukce obrazů ve stupních šedi pomocí světlých přímých barev vyžaduje větší kontrast obrazu pro zachování zřetelnosti detailů. Zajímavou formu představuje také duplex, který umožňuje tvůrčím způsobem pracovat s nastavením křivek.
Technologie CMYK není ideální pro tisk pastelových barev. Velmi světlé a zároveň saturované barvy lze docílit pouze použitím jedné či dvou barev CMYK, výsledná škála je tak poměrně omezená. Barvy složené ze tří a více barev mají tendenci působit šedým dojmem. Špičkové stroje dokáží reprodukovat i barvy již od 1 %, nicméně je vhodné minimální hodnoty pokrytí konzultovat s tiskárnou.
Při tisku ofsetem dochází k tzv. nárůstu tiskového bodu, jednoduše řečeno ke ztmavení obrazu, zejména na nenatíraných savých materiálech. Aby k tomuto nežádoucímu ztmavení či zesvětlení černobílých reprodukcí nedocházelo, je třeba obrazy převést do profilu, který nejlépe odpovídá vlastnostem papíru. Pro natírané papíry je vhodnou volbou Dot Gain 15, pro nenatíraný ofsetový papír Dot Gain 20, pro novinový papír Dot Gain 25. Alternativně je možné použít černý kanál doporučeného profilu pro reprodukci výtažkovými barvami CMYK.
Na věrnost reprodukce má zásadní vliv ICC profil, který se stará o korektní převod RGB dat do režimu CMYK. Existují nejen univerzální standardizované profily, ale někteří výrobci papíru si vytvářejí vlastní ICC profily. Nelze jednoznačně říci, který přístup je vhodnější, porovnejte si sami vytištěné reprodukce a posuďte, která působí lépe.
Moiré je jev, který vzniká, když se v tisku na jednom místě potkají podobné textury, např. když přes sebe položíme šrafované obrázky s nepatrně odlišným úhlem šrafování. Moiré také vzniká při reprodukci naskenovaných předloh tištěných autotypickým rastrem, v tomto případě je nutné efekt odstranit použitím odpovídajících nástrojů v obrazovém editoru, přičemž lze využít jak tradiční postupy, tak nejnovější nástroje postavené na AI.






















